Rok za rokem, krok za krokem
Kyselové a přátelé vznikli okamžikem, kdy jsem se potkala s Honzou a rozhodli jsme se spolu žít a pracovat. Od samého začátku našeho vztahu jsme měli v těch zásadních věcech společný záměr a také jsme cítili společné poslání. Jednak to, že spolu chceme vychovávat kupu zdravých a spokojených dětí, a za druhé, že chceme zdraví a spokojenost šířit různými cestami i dále mezi lidi.
2012
Spojuji svůj život, příjmení i bydlení s Honzou. Také k nám přichází jedno příjemné očekávání, které se „vylouplo“ až další rok.
2013
Krátce před narozením naší dcery Lady se rozhoduji, že budeme žít opravdu zdravý a přírodní život. Před Honzou stojí úkol postavit slaměný dům ve Skryjích u Rakovníka a já se tam s ním přesouvám. Společně stavíme dřevěnou maringotku, izoluji ji slámou a začínáme opravdu zostra. Žádná elektřina, žádná tekoucí voda, natož teplá. Bydlíme uprostřed Křivoklátských hor. Honza dělá přírodního stavitele a já přírodní matku. Nošení Lady v šátku po lesích, bezplenková komunikace, praní prádla v ruce a mytí se v jezírku je na mém denním pořádku. Do toho všeho mám maturitu na krku. Honza má ruce a nohavice stále od hlíny a slámy a je ve svém živlu. Maringotka nám dopřává ten luxus, že se muž třikrát denně vrací na společná jídla, protože stojí přímo na pozemku u rozestavěného domu. Po asi měsíci a půl přesvědčuji Honzu, že k životu a maturitě potřebujeme elektřinu. Elektřina i internet jsou zavedeny a maturitu celkem obstojně dělám. Zajímavé je, že do té doby jsem si myslela, že maturita je jediná věc, co mi brání ve štěstí. Když úkol zmizí, svět se promění v neohraničený prostor péče o dítě a domácnost. Prožívám období krásné i děsivé, společenský život je na nule a já si představuji, že to tak bude napořád. Někde uvnitř cítím, že potřebuji být mezi lidmi. Procházím důkladnou prověrkou své duše a záměrů, abych si všeho víc vážila.
2014
Prožívám parádní zimu v maringotce a cítím nové jaro i nápady. Honza vymýšlí firmu na přírodní domy, ale po pár měsících přichází mé radikální rozhodnutí – domy ne. To, v čem jsme dobří, není stavění, ale to, že jsme zdravá a spokojená rodina. Ujasňuji si, že je důležité inspirovat lidi ke zdraví a spokojenosti. Navíc se nechci s Ladou neustále přesunovat ze stavby na stavbu a toužím po usazení a přátelích. Končí léto, dům ve Skryjích je dostavěný a přemýšlíme o stěhování do Teplic nad Metují za kamarády Bobem a Wendy. Protože tam zatím nikoho neznáme, čeká mě ještě jedno mezibydlení kousek odtamtud. Prodávám maringotku, stěhuji se a nastává čas přemýšlení. Dávám dohromady dovednosti a rozhoduji se učit lidi zdravému vaření. S Honzou se nadchneme pro nápad, že kurzy budeme také natáčet. Všechno do sebe zacvaklo.
2015
Hned od začátku roku vím, co dělat, a práce je spousta. Jako první dávám dohromady informace z kurzů i vlastní praxe, dočítám knihy a jezdím na konzultace. Jenže pak nastává natáčení a pro mě začíná ohnivá zkouška. Několikrát chci všeho nechat a zalézt do kouta. Odhodit stud a být vidět je pro mě výzva. Celé se to zastavuje kvůli dalšímu stěhování do vysněných Teplic. Honza vymýšlí stránky a sestrojil dřevěný kamerový jeřáb i studiové kulisy s falešným okénkem. Pozoruji, jak Honza maká, zatímco mně natáčení vůbec nejde a nebaví mě. Jsou to zvláštní pocity, ale nepanikařím a čekám. Na všechno přicházíme až za chodu, což je časově náročné. Vracíme různé nefunkční mikrofony a foťáky, až najdeme ty pravé. Konečně se usídlujeme v novém domě, instalujeme studio a začínám natáčet podle doslovných scénářů. Jen jedinou věc nedomýšlíme – kde bude naše dcera, když natáčíme. Chvilku z nadšení vstáváme i ve dvě ráno, ale extra síly nevydrží dlouho. Soustředím se tedy alespoň na dopsání scénářů a vyladění webu.
2016
Jen co zmizí silvestrovští hosté, vrhám se do práce. Rozjíždím systém vzájemného hlídání dětí s přáteli a získávám alespoň nějaký čas na natáčení. Daří se mi rozšířit nápad pomocí Startovače, kde nás lidé hojně finančně podpořili. Přichází ale večer plný upřímnosti a rozhoduji se opustit Teplice, protože vize komunity zanikla. Na konci léta přichází další stěhování. Neřídím se jen hlavou. Pro Ladu nacházím lesní klub na Modré u Velehradu a můžu pro vás natočit spoustu video kurzů. Nacházím staronovou domovinu na jižní Moravě a myslím si, že už to stačí, ale čeká mě další zkouška.
2017
Nabývám nové zkušenosti a padám na čumák. Pokorně se stěhuji k rodičům do Skutče a makám. Honzova maminka měla pravdu, že tam máme nějaký čas bydlet a vydělat peníze. Nemám jinou možnost a následuji to, co se děje. Musím opravdu začít makat. Utírám slzy, opouštím Moravu a pouštím se do práce. Zásadním momentem, kdy přestávám fňukat, je citát na úřadě v Chrudimi: „Šťastný a spokojený člověk nemá to nejlepší ze všeho, ze všeho to nejlepší prostě udělá.“ Rozhoduji se, že čas strávený ve Skutči bude plodný a spokojený. To se daří. Natáčím, buduji prostor pro živé kurzy přímo v domě rodičů a také je pořádám. Pořádám kurzy i v Teplicích, vařím na akcích a nacházím si nové kamarády. Mám větší pocit sounáležitosti.
2018
Na Hromnice rodím druhou dceru Žofii, která naši rodinu naprosto rozzářila. Vedu množství úspěšných živých setkání s vařením a dělám si tím radost. V létě přichází zlomová setkání na Vyškovci a jsem vyzvána, ať se přestěhuji na Kopanice. Na konci léta objevuji svůj domov ve Starém Hrozenkově, cítím se tam jako doma a skládám zálohu na dům.
2019
Daří se mi a stěhuji se konečně do vlastního kotovicového domku ve Starém Hrozenkově. Ocitám se DOMA. Daří se mi pořádat kurzy kvašené zeleniny v různých městech a sklízím úspěch. Dokončuji knihu Kvašená zelenina na 1008 způsobů, která mě dále podporuje.
2020 - 2022
Všude řádí covid, ale jsem v klidu. Nemohu pořádat živé kurzy, tak prodávám alespoň ty online. Rodí se mi další dceruška Květoslava a žijeme v pěti lidech ve dvou místnostech. Živé akce pomalu ožívají, pracuji a kvasím naplno.
2023 - 2024
Zahájila jsem a zdárně dokončila stavbu podkroví. Máme místo na dalšího člena rodiny. Mám vypsaných mraky kurzů, zakládám s.r.o. a rodí se mi dcera Zora. Pořádám plnou nálož živých setkání po celé ČR i Slovensku a užívám si to. Konečně se nechávám strhnout Honzovým nadšením pro Mezislovanštinu. Změní to jedna chytlavá píseň a poslech audio knihy. Zjišťuji, že když je nadšení, čas se najde a nový zájem mě oživuje. Tak vzniká další etapa, ze které se zrodila dovolená v Polsku, kde si s Poláky povídám v mezislovanštině. V říjnu už učím kurz kvašení v mezislovanštině. Mám radost, že mi všichni rozuměli. Intenzivně překládám naši knihu o kvašení do mezislovanštiny a chystám se na další studium. Nakročeno je, juch!